Odjezd

Je čtvrtek 5 hodin ráno. Zvoní mi budík a já už slyším mamku přešlapovat po chodbě. Spala dnes u nás, abych jí nemusela ještě o to dřív vyzvedávat u ní doma. Čeká nás velké čtyřdenní dobrodružství. Vůbec se mi nechce vstávat. Ještě aby jo, v těch pět ráno. Vypotácím se z postele a málem se přerazím o kufry v předsíni. S mamkou se napijeme kokosové vody a já ještě přidám trošku ovocného smoothie. Jako by mi snad ten jeden banán s hrstí ostružin měl pomoci nevyhladovět během 4 dní naprosto bez jídla. Mamka je statečná a pije jen kokos. Po půl hodině už běháme, pokřikujeme po sobě pokyny co zabalit a vyrážíme už po ránu přeplněnou Prahou, směr farma Koldín – detoxikační centrum Tělo a Duše.

Farma

Vím, že je těžké tomu uvěřit, sama bych nevěřila, kdyby mi to někdo vyprávěl, ale hned po příjezdu do Koldína na nás padá taková zvláštní mlha pohody, klidu a únavy. Že bychom si snad konečně dovolily na chvíli vypnout? Za povšimnutí stojí to, že s mamkou obě neumíme číst knížky, pokud nejsme někde na chatě nebo nemocné. Nejde to. Prostě míváme výčitky svědomí, že nepracujeme a neděláme místo toho tohle a támhleto. No a teď? Čekáme na vstupní konzultaci u Lukáše, místního doktora a vytahujeme knížky. Čteme. Obě. Mamka Pralinky a já Bábovky. Samy jsme si toho vůbec nevšimly, ale ženské kolem stolu se smějou. Prý jsme “teda dvojka”. No co. Musím souhlasit. 😀 Ideální výběr na čtyřdenní půst.

Začátkem dne se seznamujeme s teamem pod vedením Lukáše, který se o nás bude celý pobyt starat a poznáváme se s dalšími účastníky navzájem. Já, moje mamka Jana, Jirka, Míša, Hanka, Ivana a Saša. Výborná parta. Každý jsme úplně jiný a každý jsme si přijeli do Koldína řešit něco jiného. Zdraví ale řešíme všichni. Vždyť kdo z nás je dnes taky úplně zdravý. Příběhy ostatních ponechám v anonymitě. Osobně do Koldína jedu ze zvědavosti. Proto abych si vyzkoušela něco nového, pohnula se svým už rok neléčitelným zánětem šlach a dodala mojí mamce alespoň trochu dobré nálady. Je po nedávné smrti jejího přítele a našeho kamaráda Vladimíra taková bez nálady, smutná. Na svoje zdraví moc nehledí. Její odpověď na otázku “Mami musíš taky pít víc vody. Kolik toho za den vypiješ?”  “No tak ráno si dám kafe, dopoledne v práci latíčko, pak ještě tak 4 kafe a večer trochu vody.” Tak tahle odpověď je u nás v rodině už legendární. Jak se svojí životosprávou máma funguje, navíc podotýkám na manažerském postu, ochotna kdykoli komukoli pomoci a cokoli zařídit, to je mi od jak živa záhadou. Tělo, jak vidět, je schopno velké adaptace. 🙂 Když na to koukám zpětně (zatím jen den po návratu), vypadá to, že jsem dostala to s čím jsem na farmu přijela i mnohem víc.

Jako ve škole, jen bez zkoušek 

O pobytu bych mohla psát eseje. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Hned po vstupním vyšetření dostanete balíček služeb přímo na míru. Před odjezdem jsem si říkala, že je cena pobytu dost vysoká. Teď si říkám, jesti těm úžasným lidem, co se o nás starali vůbec něco zbyde. Tolik péče, tolik opory, tolik hodin programu, který pro nás připravili. Plánovala jsem pro vás hodně fotit, psát, natáčet.. Nešlo to. Na tom místě prostě cítíte, že tam nic takového nepatří. Byl to prostor jen pro mě. A pro mamku. Pro nás obě a pro spoustu dalších účastníků. Narušovat neco takového moderními technologiemi mi přišlo opravdu až škoda.

Každý den na všechny účastníky čeká rozpis procedůr. Je to jako ve škole. Rozvrh nabitý od 7 ráno až do půl 10 večer.  Nejdřív jsme po ránu kňourali, že se nám nechce v půl 7 vstávat, ale pak jsme byli rádi. Je to hrozně uvolňující. Jako děti. Víte, co vás kdy čeká, že tam je někdo, kdo se o vás stará a pomáhá vám posunout se dál. O nic se nemusíte starat. Tak příjemná změna oproti pracovní každodennosti dospělého.

7x denně jsme dostávali malinkatou porcičku zeleninové šťávy. Koukala jsem na ní jako puk. “To má být jako ono? Vždyť si z toho dvakrát srknu a je to vypito.” Stačilo to. Opravdu jen pár loků. Pije se jen zelenina. Ovoce obsahuje příliš vysoký podíl sacharidů, které by vám zvyšovaly hladinu cukru v krvi a vy byste měli brzo hlad. Během těchto 4 dní jsem skutečný hlad neměla vlastně nikdy. Nebyl to vůbec hlad, co mě trápilo. Spíš ten pocit, že už je čas oběda a teď čas svačiny a kafe a já neměla vůbec nic. Prachobyčejná závislost, dojde vám. A jak silná. Jako na cigaretách. Nic vám to nedává a stejně je tak nějak musíte mít. Stejné je to s mým přejídání. Hned první den na procházce v lese, kde na mě číhaly čerstvé ostružiny jsem měla co dělat. Přiznám se. Dokonce jsem si hrstku i natrhala. To je ale ostuda. Ta moje rebélie. Nebylo to ani z hladu. Spíš takový vzdor proti režimu. Mám to tak vždycky. Brzy jsem se ale uklidnila. Další efekt půstu. Přinese vám očistu nejen těla ale i duše a mysli. Začnete se zklidňovat, bystří se vám smysly, dostáváte se do souhladu se světem a životem kolem vás. Žijete najednou mnohem víc v přítomném okamžiku. Jak to asi mají lidé po týdenním nebo měsíčním půstu, říkám si a zjišťuju, že mě to neděsí. Spíš mě opravdu láká něco delšího vyzkoušet. Poslední den jsem se venku přistihla, že si už tak dobrých 10 minut prohlížím šumění listí a padání lístečků na zem. Přišlo mi to jako naprosto plnohodnostná činnost. Chápete to? Mně, která se pořád někam žene. Najednou mi to šumění připadalo tak krásné.

Tolik a vlastně tak málo

Dny ubíhaly, my se poznávali lépe, absolvovali jsme terapie na Bicomu, plazmovém generátoru, lymfodrenáže, výplachy střev, masáže, psychoterapie, pleťové masky bahnem, dýchací kyslíkové terapie, Bemer, procházky i 2,5 hodiny jógy a meditace denně a tělo i psychika se pomalu začínali měnit. Uvědomuju si, jak o těch čtyřech dnech píšu jako o celé věčnosti. Ono vám to tak vlastně připadá. Nevím, jestli je to tím zklidněním, nebo tím časem, který ušetříte bez přípravy a konzumace jídla, ale dny byly skoro nekonečné. Tolik se toho stalo. Tolik a vlastně tak málo. Zvláštní pocit. Příjemný.

Od druhého dne mě dost bolí celé tělo. Svaly mám na mysli. A záda. Ta záda.. Je zajímavé pozorovat, v jak velké tenzi jsem asi před příjezdem byla, když hned po uvolnění svaly tolik bolí. I ležet rovně na podložce pro mě byl při meditaci chvílemi problém. Jinak jsem krom potahu na jazyku žádné jiné vedleší účinky nepozorovala. Jen po výplachu střev. To asi není nic pro mě. Ostatní byli, až na pár vyjímek, v pořádku, ale já měla křeče a nafouklé břicho. Každé tělo prostě reaguje jinak. Třeba tohle prostě není nic pro mě. Kdo ví.

Poslední den jsem chtěla ještě zůstat. Vůbec se mi nechtělo jíst, ani odjet zpátky do Prahy. Radši bych se šla zase podívat do lesa, na telátka, která chovali za rohem nebo na koně. Chtěla bych zase okukovat hrušky na stromech a představovat si, jak asi chutnají ty nádherné šťavnatě vypadající broskve za plotem ve vesnici. A taky ty knížky. Jednu jsem ještě nedočetla. Udělám si na ní čas i v Praze? Uchovám si tenhle klid v duši i v tom hektickém světě. Doufám, že ano. Jak říkala Vanda na ranní józe. Nikam se nežeňme. Jsme jen teď a tady a tak je to naprosto v pořádku. Naše cesta je náš cíl. 

Závěrem

Shrnutí pro hektického městkého člověka by mohlo znít asi takto: “Na nic nečekejte a jeďte.” Jeďte si odpočinout, zpomalit se, poznat sami sebe, odnést si tak krásný zážitek do života.

• S detoxy mám četnější zkušenosti. Je něco úplně jiného absolvovat ho ve skupině, která se vzájemně podporuje, v klidné přírodě v prostředí farmy, pod dohledem odborníků, kteří vás vedou a starají se o vás. Všechno je najednou mnohem silnější. To nemluvím o terapiích, které detoxikaci výrazně urychlují a zintenzivňují.
• Bolesti šlach na rukou se mi zmírnily.
• Maminka se začala smát, dělat legraci a předvádět se v kolektivu. To bylo asi to nejhezčí a nejdůležitější. (Samozřejmě jsem na ní byla někdy drzá, dávala oči vsloup a podobně. Však to všichni známe. My “děti”.)
• Hlad nepociťuju. Po návratu domů jsem snědla jen 1 banán a vypila 2 kokosové vody.  Dnes pokračuji obdobně. K snídani smoothie z banánu, trochy zázvoru a 2 lžic super vegan proteinu. K obědu mrkvovo zázvorové polévka a večer už jen troška pečené cukety.
• Získala jsem spoustu návyků udržitelných i v běžném pracovním dni.
• Za necelé 4 dny pobytu jsem zhubla 2,5 kg. Z toho celých 1,3 kg tuku. Dovedete si to představit? To je víc než 5 kostek sádla. No podle mě je to teda masakr. Zbylých 1,2 kg tvoří 0,9 kg vody a zbylek svalové hmoty. Pobyt ale rozhodně není odtučňovací. Je ozdravný a harmonizační. I když přiznávám, že se teď ve svém těle cítím podstatně líp po všech stránkách.
• Jemňoučká, čistá Prozářená pleť.
• Nekonečný vnitřní klid a pohoda. 🙂

Pokud jste se dočetli až sem, držím vám palce ve vaší cestě za vědomějším, vyrovnanějším a zdravějším já. Ať už se rozhodněte pro půst, který rozhodně vřele doporučuji, nebo pro jinou formu očisty těla, mysli i duše, jděte určitě do toho a užijte si to.  I kdyby nic jiného, zůstane vám velmi silný zážitek na celý život.

Krásný večer všem,

Vaše Bára

PS: Pokud Vás zajímá, co jsem si s sebou vezna na detox a vyčištění pleti i pokožky těla, nezapomeňte si přečíst můj článek pleťová detoxikační kůra. Kůže je největší detoxikační orgán těla. Na to nesmíte zapomínat.