strečování je hned po jídle téma, které vás na mém Instagramu zajímá nejvíce. Dostala jsem na něj desítky a desítky dotazů, poslala jsem vám spousty odkazů a radila, jak se dostat do placky, provazu a dalších rozsahových pozic. Abych nikoho z vás náhodou o informace neošidila, rozhodla jsem se o mé stretching routine sepsat samostatný článek.

Intro

Předně bych chtěla říct, že každé tělo je jiné. Od malička jsem milovala tanec. Ne že bych v něm byla dobrá, ale těší mě a když jsem bývala sama doma, dokázala jsem hodiny a hodiny poslouchat hudbu a tancovat po celém bytě. Sledovala jsem taneční videa a filmy a představovala si, jaké by to bylo, tohle jednou taky umět. Občas to dělám dodnes. Jen trochu málo na můj vkus. My dospělí jsme někdy tak nudná stvoření. 🙂

Díky letem tancování jsem dostala o rozsahu holek na tréninku docela přehled. Někomu to šlo samo, někdo protahování flákal, někdo se nadřel a stejně se do placky nedostal. Poslouchejte svoje tělo a poznejte, co jde zrovna vám nejlépe. Máte flexibilní záda, jde vám lépe provaz nebo placka? Možná máte rozsah třeba v ramenou. 

Pokud si flexibilitu hodně přejete, můžete jí mít. Jen to chce trochu čas. 10 kilometrů taky neuběhnete na poprvé. Když si ale běhání oblíbíte a věnujete mu svou pozornost, brzy běháte marathony. 😉

Ve svých rozsazích čerpám z toho, co jsem si nacvičila v dětství. Po delší pauze se teď ve svých 28 letech do formy snažím vracet. Nejsem žádný odporník, ale z tréninků street dance, aerobicu, yogy a pole dance jsem si odnesla následující:

Rozhodnu se, čeho chci dosáhnout

Najdu si yogové obrázky, videa, fotky, najdu si svůj vzor a rozhodnu se, čeho chci skutečně dosáhnout. (K dosažení cíle vám může pomoci tzv.tabulka cílů, se kterou moc ráda pracuji v různých oblastech mého života.) Je důležité vědět kam jdu, co je mým cílem. Podle toho můžu uzpůsobit svoje vizualizace i samotný trénink. Vždy to chce vědět, na které partie se zaměřit, kam upnout pozornost. Kde je pozornost, tam je síla a výsledek.

Vždy se protahuji alespoň 20 minut v kuse

Dávám si načas. U strečování se snažím přehnaně nehmitat a uvolňovat se spíš tahem. Všechno je v hlavě. Při strečování si představuji, jak se mi všechny úpony přirozeně a zdravě povolují, jak se do polohy příjemně a plynule dostávám.

V každé poloze držím alespoň 30 vteřin

S tím souvisí také to, že v každé poloze držím vždy pul minuty až minutu. Dávám svým svalům, vazům a šlachách čas, aby si na novou polohu zvykly a přijaly ji za vlastní. Tah a mírný diskomfort jsou normální. Dávejte si challenge, ale ke svému tělu VŽDY přistupujte s něhou a láskou. Jako k nejlepšímu kamarádovi. Pálivá a štiplavá bolest už není dobrá. Buďte na sebe opravdu opatrní. Vím o čem mluvím. Mám sklony přehánět a být na sebe někdy dost zlá. Už se mi stalo, že mi v noze něco prasklo, udělala se mi tam modřina a trvalo mi roky, než jsem zranění přestala při strečování cítit. Stejně tak se mi mnohokrát stalo, že jsem se přestrečovala a rozsah se mi tak dočasně naopak snížil. To asi taky úplně nechceme.

Pomáhám si vizualizací

Když jsem ještě dělala pole dance, měla jsem jeden prvek, který jsem asi rok za boha nebyla schopná udělat. Trénovala jsem, makala, rvala se silou do polohy a nic. Pak mě jednou napadlo, že na prvek zkusím svoje tělo připravit myšlenkou. Svaly reagují i jen na myšlenku o tom, že je zatínáte. Tak jsem si říkala, třeba to moje tělo podvědomě cestu do prvku najde a příště mi to půjde snáz. Před spaním jsem si představovala, jak se do prvku snadno a příjemně dostávám. Nechala jsem si o tom snad i zdát. Minimálně jsem na pole dance myslela až do úplného usnutí. No a hádejte, co se stalo. Druhý den jsem na tréninku prvek udělala na první pokus. Přísahám. Vážně. Takhle to bylo.

Dýchám

Strečování není o křeči. Není to boj proti vlastnímu tělu. Podstatou protahování je uvolnění a prodloužení. Nervěte se na sílu do něčeho, co vám nejde. Myslete na to, že to, kde se dnes nacházíte je naprosto v pořádku. Je to vaše tělo, se všemi vašemi dosavadními zážitky a vy máte dnes tu jedinečnou možnost začít ho postupně nově formovat. Proto se do poloh nervěte, nikdy nezadržujte dech a naopak zhluboka dýchejte. S nádechem se zlehka napněte do protažení, s výdechem se uvolněte a nechte všechno napětí z vašeho těla i mysli jít. S výdechem se zkuste vždy posunout o milimetřík dál, hlouběji do polohy. Prodýchat můžete i mírnou bolest a nekomfort. Myslete na to, že i strečink může být v podstatě meditační, když ho děláte s respektem ke svému tělu a máte od něj reálná nebo ideálně žádná očekávání. Nechte se překvapit, kam až se po prvním strečinku dostanete.

Miluju ho

Nejen své tělo. Milujte i protahování jako takové. Zapalte si k němu svíčky, pusťte si příjemnou hudbu. Někdy mám ráda meditační nahrávku, někdy si pouštím ke strečování taneční hudbu, koukám na pěkné taneční klipy… Udelejte si ze strečování čas jenom pro sebe.

Mám systém

Aby se vaše tělo začalo měnit, ať už aerobní aktivitou, posilováním nebo protahováním, chce to výdrž a pravidelnost. Snažím se protahovat tak 3x týdně 20 minut. Někdy si u strečinku odpočinu, někdy se u něj zapotím. 

V koupelně na dveřích mám vylepenu tabulku s věcmi, které chci každý den stihnout a mám sklon je flákat. Mám tam sport, masáž obličeje, pití kurkumového nápoje 😀 i právě protahování. Pravidelně mi nezbývá nic jiného, než jít si ho odcvičit, abych si políčko mohla odškrtnout. 🙂

Snad jsem Vám tu zodpověděla alespoň pár základních otázek. Pokud máte další, neváhejte mi psát, ptát se, komentovat článek i fotky. Budu moc ráda! Někdy mě trochu mrzí, že mu tu nic nepíšete. Pak ani nevím, jestli se vám články líbí. 🙂 Pokud se dotazů nahromadí víc, můžežu vám ke článku napsat pokračování. 🙂