Někdy o lásce mluvíme celé hodiny. Někdy je láska tak silná, že slova o ní ani neumíme vyslovit.
Někomu jí dokazujeme co jen to jde a někomu prostě jen tím, že jsme.
Že tu jsme autenticky sami za sebe. Že nasloucháme, jsme vždycky po ruce. Že říkáme upřímně svůj názor, i když riskujeme zavržení v nelibost.
Že snášíme nálady, necháváme prostor.
Že jsme přísní pro dobro věci. Nechceme se zalíbit za každou cenu. Umíme dělat neoblíbené činnosti pro dobro toho druhého.
Respektujeme, podporujeme, obdivujeme.
Že pro nás není nikdo na celém světě, kdo by nahradil místo toho druhého. Nikdo, kdo by vymazal to, co už bylo cítěno, vzal zpět, co už bylo dáno.
Otevíráme se a důvěřujeme. Přenecháváme zodpovědnost.
Ustupujeme do pozadí ve chvílích, kdy chceme, aby měl druhý prostor zářit.
Půjčujeme, darujeme, sdílíme.
Prociťujeme, žijeme spolu.
Při představě, že to, co je, by nebylo, se nám chce brečet.
Někdy na ně koukáme a víme, že nic hezčího jsme nikdy v životě neviděli.
I taková je láska.
A někdy nemusí být jen k partnerovi. Pokud ji potkáte v přátelství, nebo rodině, je to víc, než byste od života snad kdy mohli žádat.
Věnováno všem, které miluju tolik, že jim to neumím říkat. <3
#havransquad
2 Komentáře
Krásný, Baru!
Není to tak dávno, co jsem uvažovalo nad láskou všeobecně a i nad tou svou konkrétní. Někdy se až stydím za to, že mám ráda stále jednoho jistého, že mi chybí a že já jemu nejspíš vůbec ne. Připadalo mi to strašně nefér. Prostě holt, když máme někoho strašně moc rádi, dáme mu už asi navždycky část svého srdce, které je někde s ním na cestě, kterou zvolil. V hranicích své sebelítosti jsem se ale podívala kolem sebe a uviděla jasněji své přátele a rodinu, a tak jsem si zřetelně uvědomila, že on je nejspíš jen drobnou daní z jiného velkého daru, který kolem sebe mám.
Je dobře, že píšeš takovéhle články, ty i tvé kamarádky (Ditta, Domča)! Nejen já (ve svých už 28 letech) je ráda čtu, ale mnoho mladších čtenářek je v tom moři jiných čistě materialistických blogů a instagram profilů číst potřebuje 🙂
Hani moc děkuju za tak krásný komentář! Neboj, to o čem píšeš znám moc dobře. Dovolím si mluvit trochu i za holky, že to asi známe všechny. Možná až na Didi, která je pořád šťastná se svou první láskou. 🙂 Osobně mi pomáhá věřit tomu, že láska je jako vzduch. Že jí je všude kolem dostatek. I když se někdy nemůžeme nadechnout, stačí pootevřít okno, nebo někde udělat škvírku a pustit si do života zase něco nového. 🙂 Je prostě všude kolem. V nejrůznějších podobách. Ne vždycky se o ní musí mluvit a ne vždycky přijde od toho, od koho jí čekáme, ale je tam.
Taky mě moc těší, že se vám snad tyhle články líbí. Je takový “osvěžující” moci tu napsat o čemkoli. <3
<3